Rozela žlutolící v mém chovu - časopis Papoušci, číslo 3/2008
Rozela žlutolící v mém chovu
Popularita těchto krásných ptáků v současné době stále roste. Je to způsobeno obrovským rozmachem mutací u tohoto druhu v poslední době. Šíří se především modrá mutace, v menším množství také skořicová a pastelová. K odchovu každé mutace jsou však zapotřebí také přírodní ptáci, proto roste poptávka nejen po mutačních, ale i přírodně zbarvených ptácích. A je to jistě dobře, neboť tento krásný druh byl po dlouhá léta chován pouze okrajově.
Život v přírodě
Rozela žlutolící je rozšířena ve vnitrozemí jihozápadní Austrálie. Obývá především otevřené lesy i jednotlivé stromy rostoucí podél polí s obilninami, podél silnic nebo v blízkosti vodních toků. V posledních letech se šíří stále více, neboť díky kácení lesů se vytvářejí příznivé podmínky pro život tohoto druhu. Je to značně krotký pták, zvyklý na lidskou přítomnost. V turistických oblastech ji lze spatřit, jak se nechává krmit z ruky.
Rozely v mém chovu
Po těchto ptácích jsem pokukovala již delší dobu. Chtěla jsem zkusit jejich chov ve společnosti dalších druhů ptáků.
Zakoupila jsem tedy starší pár, údajně chovný – v létě roku 2006. Umístila jsem je do kombinované celoroční voliéry, kde venkovní část má rozměry 3 x 1,5 x 3 metry a vnitřní část asi 2,5 x 1 x 3 metry. Tito ptáci patří mezi velmi otužilé druhy, vytápění voliéry tedy není nutné.
Pletivo postačí slabší, já mám pozinkované o síle 1 mm. Tento druh nemá přehnané ničitelské sklony. Totéž se týká i konstrukce voliéry, bez obav je můžeme chovat v dřevěné voliéře.
Co se zařízení týče, ve vnitřní části voliéry byla umístěna jednoduše dvě bidla na opačných stranách voliéry, ve venkovní voliéře totéž, navíc zde byla umístěná celá menší břízka. Díky umístění celého stromku do voliéry papoušci získají nekonečné možnosti, jak si hrát, prolézat a okusovat větve, navíc to vypadá ve voliéře velmi pěkně.
Misky na krmivo byly umístěné na zemi, protože rozely tam s oblibou hledají krmivo. Samozřejmostí je velká keramická miska na koupání, kterou rozely s oblibou - i několikrát denně – využívaly.
Hnízdních budek jsem ptákům nabídla několik – dvě překližkové o rozměrech 25 x 25 x 50 cm s vletovým otvorem 7 cm a kontrolním okénkem po straně, dvě menší dřevěné o stejné základně, ale výšce pouhých 30 cm. Jelikož rozely obývaly voliéru s dalšími druhy ptáků, obávala jsem se bojů o hnízdní budky. Obě velké budky, u kterých jsem předpokládala, že by si je rozely mohly vybrat, jsem umístila do rohů voliéry, až ke stropu tak, aby na jejich střechu ostatní ptáci nemohli sedat. Rozely si totiž hnízdní budku tvrdě brání. Ostatní menší budky jsem umístila asi o metr níže, všechny do stejné výšky.
Dopadlo to přesně tak, jak jsem předpokládala. Rozely si zvolily velkou budku, pro ně určenou. Ostatní menší budky nechaly bez povšimnutí a tak je bez problémů obsadili menší ptáci.
Tito ptáci milují veškeré čerstvé krmivo. Výborná jsou například semena lebedy, šťovíku, pelyňku, květy vratiče a řebříčku, klasy ježatky kuří nohy i jiných travin, kukuřice a obilniny v mléčné zralosti, běžné zelené krmivo jako pampeliška a ptačinec žabinec, dále ovoce a zeleninu. Ovoce a zeleninu nabízím ptákům tak, aby museli pro jejich získání něco málo udělat. Například plátek jablka, červené řepy, měsíček pomeranče nebo kolečko okurky napíchnu na větvičku nebo drátek, aby to ptáci sami ozobávali. Daleko oblíbenější než ovoce a zelenina však byly veškeré bobuloviny – především hloh a červené jeřabiny, dále bezinky, černé jeřabiny, různé druhy rybízu či jahody. Zdá se, že přednost mají veškeré červené plody.
Kromě čerstvého krmiva rozely dostávaly směs různých druhů prosa, lesknice, ovsa, slunečnice a kardi – suché i klíčené, klasickou „domácí“ vaječnou míchanici, piškoty, klasy senegalského prosa, samozřejmostí byly čerstvé větvičky na okus – hlavně vrba, lípa a líska, které jsou pro mě nejdostupnější, a minerály ve formě gritu, písku na trávení, sépiové kosti a převařených vaječných skořápek.
Rozely jsem umístila do společnosti páru korel, neofém modrohlavých, kanárů, křepelek čínských, holoubků diamantových a několika párů zebřiček a chůviček. Přestože šlo o starší ptáky, kteří byli doposud chováni samostatně, bez problémů si na společnost zvykli a respektovali ji. Dokonce se ostatním ptákům uhybali a ulétávali před nimi.
Situace se změnila na jaře po vyvěšení hnízdních budek. Samec se dostal do toku, celé dny se naparoval před samicí a hlasitě zpíval. V té době mi uhynul sameček holoubka diamantového a samička-vdova zůstala ve voliéře sama. To, že byla lichá, byl zřejmě důvod, proč na ni rozely zaútočily a zabily ji. Ostatních ptáků si nadále nevšímali.
Jak už jsem se zmínila výše, rozely si zabraly vysokou budku v rohu voliéry. Samice tam začala trávit čím dál více času a zbytek voliéry pro ni přestal existovat. I samec se věnoval přípravám na hnízdění a ostatních ptáků si nevšímal.
Jako podestýlka do budky posloužily hrubší hobliny, které samička najemno rozkousala.
Brzy rozely snesly celkem 5 vajec a samice začala poctivě sedět. V literatuře se někdy uvádí, že tito ptáci jsou vlivem své plachosti při zahřívání vajec nespolehliví a často snůšku opouštějí. Domnívám se však, že vhodným umístěním budky do nejvzdálenějšího kouta voliéry a dostatečnou výškou budky lze tyto nešvary u rozel překonat.
Samice tedy pevně nasedla a samec se začal ve voliéře nudit. Krátil si tedy volný čas tím, že navštěvoval ostatní ptáky v budkách, rušil je při hnízdění a případně jim i ničil snůšky.Vyřešila jsem to jednoduše tím, že jsem vletové otvory u budek zmenšila tak, aby se tam rozelák nedostal, a bylo po problémech.
V literatuře se také uvádí, že pro líhnutí vajec rozely potřebují vysokou vlhkost v budce. Abych něco nezanedbala, pravidelně jsem budku rosila postřikovačem na květiny. Ve své nezkušenosti jsem to však s rosením přehnala a zárodky doslova utopila! Z vajíček, ačkoliv byla všechna oplozená, se nic nevylíhlo – zárodky odumřely.
Po neúspěšném hnízdění začal chovný pár pelichat a bylo po mých nadějích na případné druhé hnízdění. I to je specialita rozel žlutolících – nezhnízdí tak často jako příbuzné druhy a podruhé ve stejné sezóně nasednou jen zřídka.
Domnívám se, že rozely žlutolící jsou poměrně snášenliví ptáci a lze je chovat ve společnosti dalších ptáků. Je však třeba dbát zvýšené opatrnosti v období toku a hnízdění, vhodně vyřešit umístění hnízdních budek – a především – nechovat s nimi ptáky hnízdící na otevřených hnízdech, např.kanáry. Těmto ptákům totiž hnízda spolehlivě likvidují. Naopak pokud ostatní ptáci hnízdí v budkách, kam se rozely nemohou dostat, je takový společný chov bez problémů.
Musím říct, že tento druh ptáků jsem si skutečně oblíbila – jsou překrásně zbarvení, nenároční, mají velice příjemný hlas znějící jako flétna a jsou stále aktivní. U nich ve voliéře se stále něco děje, rozely se zdržují ve všech patrech voliéry, pobíhají, hrabou v zemi, hledají potravu, koupou se, okusují větve. Snad jedinou nevýhodou je jejich plachost. Skutečně není jednoduché se k nim více přiblížit, okamžitě letí se schovat do vnitřní části voliéry. Tím spíše není jednoduché je pozorovat a kochat se jejich krásou.
Lze je doporučit snad každému, i začínajícímu, chovateli. Tento neprávem opomíjený pták si jistě zaslouží větší popularitu mezi chovateli…
Použitá literatura : Vašíček, Milan – Papoušci Austrálie
Komentáře
Přehled komentářů
Tento druh rozel není vůbec plachý. Asi je to tím, že to byl dospělý pár. Já je mám od mláďat a berou mi pamlsky z ruky, dokonce musím dávat pozor, aby mi nevyletěly při otevření dvířek voliéry. Při každém se přiblížení ke kleci přiletí ke mně a koukají co jim nesu dobrého. Možná se tak ochočily, když první zimu se mnou trávily doma v bytě a dělali jsme letecké večery, kdy jsem je spolu s ostatními ptáky nechával proletět.
rozely
(vladimír, 16. 4. 2012 12:26)Tento druh rozel není vůbec plachý. Asi je to tím, že to byl dospělý pár. Já je mám od mláďat a berou mi pamlsky z ruky, dokonce musím dávat pozor, aby mi nevyletěly při otevření dvířek voliéry. Při každém se přiblížení ke kleci přiletí ke mně a koukají co jim nesu dobrého. Možná se tak ochočily, když první zimu se mnou trávily doma v bytě a dělali jsme letecké večery, kdy jsem je spolu s ostatními ptáky nechával proletět.
rozely
(vladimír, 16. 4. 2012 12:26)