Jak papouška ochočit?
Bohužel neexistuje žádný univerzální recept, jak papouška ochočit. Nezbývá nám než se obrnit trpělivostí. Něco jiného je, pokud si seženeme uměle odchované mládě. Takové mládě se prakticky považuje za člověka, proto se nebojí. Ale o tom až jindy.
Pokud se rozhodneme pro mládě přirozeně odchované pod rodiči, musíme si ho pořídit co nejmladší. Ideální je okamžitě po osamostatnění od rodičů – například taková andulka ve 4 týdnech vylétá z budky, asi týden je ještě závislá na krmení od rodičů. V 5 – 6 týdnech je však samostatná a je v nejlepším věku na ochočování. Proto důrazně varuji před zverimexy – ptáci zde prodávaní jsou často nejen nemocní, ale mnohdy jde i o přestárlé jedince již nevhodné do chovu, kterých se „chovatel“ chtěl zbavit. Je jasné, že takové staré ptáky se nám ochočit nepodaří. Museli bychom mít velké štěstí, abychom zde narazili například na andulku v tom ideálním věku 5 – 6 týdnů.
Ptáčkovi předem zařídíme klec, vybavíme ji vším potřebným, do misek nasypeme krmení a vodu, abychom ptáčka po přinesení domů ještě více nestresovali.
Jakmile s ptákem dorazíme domů, přepravku i s ptákem dáme do klece nebo ji alespoň přidržíme u dvířek klece, aby ptáček mohl sám vylézt. Nesaháme pro něho rukou, zbytečně ho budeme strašit, navíc by se mohl začít bát naší ruky.
Poté necháme ptáčka několik dní rozkoukat v novém domově. Po několika dnech můžeme začít s ochočováním. Musíme mít velkou trpělivost a výdrž, není to hned. Neustále musíme na ptáčka mluvit, pohybovat se klidně a pomalu, abychom ho nevystrašili. Dáváme do klece ruce a „jakoby“ zde něco děláme, aby si pták zvyknul na naši ruku. Zkoušíme mu nabízet přes mříže klece jeho oblíbené pamlsky, například klas prosa nebo piškot. Časem určitě zvítězí zvědavost a chuť na pochoutku a papoušek si od nás vezme. Jakmile se nechá krmit přes mříže, pomalu můžeme zkusit strčit ruku s pamlskem přímo do klece, poblíž papouška, a opakujeme to, dokud si od nás nevezme. Pak už máme zpravidla vyhráno. Zkoušíme se jedním prstem papouška dotknout, většinou to nejlépe snáší na hlavičce. Také mu zkusíme nastavit prst, aby na něj nastoupil – dáme ho k bidélku, kde pták sedí, a jemně mu tlačíme na prsty tak, aby byl nucen si přesednout. Teprve když nám pták důvěřuje a bez problémů si sedá na ruku, můžeme ho poprvé vypustit ven z klece. Pokud ho vypustíme už v době, kdy s ochočováním začínáme, ptákovi se nemusí chtít zpět do klece – a tím, jak ho budeme chytat, opět přijdeme o pracně nabytou důvěru.
Ochočování se nesnažíme nějak uchvátat, stejně nám to nepomůže. Musíme mít opravdu velkou trpělivost. Záleží na každém ptákovi, jak rychle nám jeho ochočení půjde. Někdy to trvá pár dní, jindy týden nebo celé měsíce. Pokud je však pták starší, nemusí se nám to podařit vůbec.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den dá se vůbec ochočit i Alexandr asi rok starý vychován z voliéry ?
Agapornis
(Míša, 15. 11. 2008 15:24)Taky myslím,že není vyhráno.Máme ručně dokrmené mládě od chovatele,z ruky si bere hlavně proso.Přiletí na rameno,na hlavu,na stůl ale přiblížit k němu prst tak klovne nebo uletí.Vzali jsme si mládě z budky a ručně jej dokrmuji.Ale slyší staršího tak nevím jestli budeme mít úspěch.Už začíná klovat teď.A hlavně se pořád bojí,i když ho často beru do ruky.Tak nevím jestli se mi podaří ho ochočit.
Nový článek
(Martin, 3. 3. 2008 1:49)Mimochodem, chci se zeptat, jestli se chystá nějaký článek, který by přibližoval ochočení ručně dokrmeného papouška? Díky!
Ochočování korely
(Martin, 3. 3. 2008 1:47)Jen bych doplnil a upřesnil tento návod o vlastní zkušenost s ochočováním korel. Koupili jsme samečka korely, ale bohužel nezkušení, takže ze zverimexu. Evidentně s ním nebylo zacházeno bůhvíjak ideálně, navíc byl v kleci asi hodně dlouho sám. Bál se rukou, neustále syčel a kloval kolem sebe. Nicméně asi po měsíci se u nás rozkoukal a začal i trochu důvěřovat. Neměl problém si vzít z ruky senegalské proso a do klece jsme ho nikdy honit nemuseli. Ochotně nasedal na bidýlko a nechal se přenést až do klece. Časem jsem ho začal učit i sednout z bidýlka na předloktí. Ruky se pořád jinak bál. A na předloktí moc dlouho nevydržel. Pak se nechal z bidýlka posadit i na prst, ale tam taky dlouho nevydržel. Pohyb prstů kolem sebe nesnesl. Buď útočil, nebo ulítl. Tak jsme se s tím smířili, že už jiný nebude. Koupili jsme mu samičku, asi dvouměsíční, tentokrát od chovatele. Rozuměli si velmi dobře, ale on vedle ní opět zvlčel a přestal být dokonce ochotný nechat se na bidle přenést do klece, dokud tam nebyla ona. Časem si taky zvykla, dokonce se nebála sedat na prst a nechala se drbat na hlavičce. Ale vždy jen pár sekund, pak odlétla. Dnes už si oba berou i slunečnicové zrno z prstů, když sedí volně na kleci. Ale největší výkon samce je nastoupit na bidlo a nechat se vnést do klece, i když někdy i na desátý pokus. Samička i na prstu, ale taky na několik pokusů. O nějakém mazlení nechtějí ani pomyšlení, to hned unikaj. A někdy začne samec hystericky řvát, jako by mu šlo o život. Takže si nejsem jistý, jestli je vyhráno, když si papouch bere potravu a pamlsek z ruky. Jaké máte zkušenosti vy?
Mám Alexandra malého
(Jana, 10. 5. 2017 13:21)