Papoušek senegalský jako domácí mazlíček
I ke svému papouškovi senegalskému jsem přišla náhodou. Dozvěděla jsem se o jednom ručně dokrmeném, čtyřletém samečkovi, který dělá potíže své majitelce. Žárlí na ni a napadá jejího přítele. Jeho chování už bylo tak neúnosné, že se majitelka rozhodla, že musí jít z domu.
Tak jsem tedy přišla k Arturkovi. U nás doma je naštěstí jiná situace. Je zde hodně lidí, navíc papoušek bydlí u mě v pokoji, kam většinou chodím jen já. Spřátelil se tedy se mnou, ostatní tiše toleruje. Nedochází k takovým scénám jako v Arturově bývalém domově.
A nebyla bych to ani já, aby mi papouška chovaného jednotlivě nebylo líto. Rozhodla jsem se, že Artíkovi musím pořídit samičku. Samozřejmě jsem si vzpomněla nevhod – v září. Drtivá většina papoušků senegalských totiž hnízdí v zimních měsících a tak nabídka mladých je nejpestřejší zjara. Po delším hledání jsem nakonec na jeden inzerát narazila. Pro samičku jsem si jela až za Prahu. Jde o ručně dokrmenou samičku, narozenou v červnu 2007.
Mládě dostalo jméno Barunka. Počátky soužití s Artíkem byly dost bouřlivé. Artur prožil celý život sám, navíc je ručně dokrmený a silně fixovaný na člověka. Takže vetřelce nevítal právě s radostí. V současné době, po čtyřech měsících soužití, si na sebe už více méně zvykli, naštěstí. Stále bydlí každý ve své kleci. Klece mají postavené vedle sebe a tak jsou celý den spolu v kontaktu, ale nemohou se navzájem poprat.
Jakmile je oba vypustím, Artík se žene za Barčou, čechrá jí peří na hlavičce a krku, krmí ji, dokonce se s ní pokouší pářit. Troufám si říct, že být samička starší, možná by došlo i ke hnízdění. Nedokážu si však vysvětlit Arturovy občasné záchvaty agresivity. Delší dobu Barunku obírá a najednou po ní sekne zobákem. To je také důvod, proč jsem je zatím nedala do společné klece.
Jako osobnost je každý z nich jiný.
Artur je bohužel nevychovaný. Je rozmazlený, zvyklý vše okolo považovat za svůj majetek. To jsou nešvary, které u něj byly v mládí zanedbány. Myslím, že vhodnou výchovou v mládí se tomu dá předejít. Je hodně dominantní, silná osobnost. Nic si nenechá líbit a vždy musí mít poslední slovo. Také je hodně fixovaný na jednoho člověka (naštěstí jsem to právě já). I to je chyba, které bylo možno výchovou v mládí předejít. Jako mazlíček je skutečně roztomilý – neúnavně se lísá tak dlouho, dokud si ho nevšimnu. Neustále mi nastavuje hlavičku na podrbání a všelijak ji obrací a natáčí, abych ho podrbala opravdu všude. Jeho specialitou je dobývání ven z klece – říct, že umí udělat smutné „psí oči“, vůbec nevystihuje situaci. Ve skutečnosti je ještě daleko roztomilejší a dojemnější. To samé se týká i zvuků, které u toho vydává. Zkrátka se mu nedá odolat. Dokáže napodobit různé zvuky, hlavně pískání a melodie. Pokud slyší hlasitou muziku nebo lidský smích, dokáže se neuvěřitelně rozparádit – tancuje do rytmu hudby, roztahuje křídla, čepýří peří, různě se natřásá a uklání – je to vážně nezapomenutelná podívaná. Na druhou stranu myslím, že i díky jeho věku a pohlaví je to důstojný, poměrně klidný pták, nemá potřebu neustále někde létat nebo pobíhat.
Barunka je Arturův pravý opak. Je nezbedná, rozverná, aktivní, neustále něco demoluje. Je přátelská ke každému bez rozdílu, každého musí prozkoumat – je strašně zvědavá. Je velice hravá, zabaví se skutečně vším – ale nikdy ne nadlouho - jen co věc prozkoumá a dle možností zničí, hned si zase hledá jinou zábavu. Z hravosti a přemíry energie občas kousne, ale ne úmyslně. Není tak přítulná jako Artur, jednoduše ji nebaví sedět a nechat se drbat. To vše také přičítám jejímu věku (je to ještě neposedné mládě) a pohlaví (samice jsou aktivnější než samci).
A co souhrnně říci o senegalcích jako mazlíčcích? Jsou nesmírně inteligentní, zábavní, hraví, přátelští, nade vše milují svého člověka a dávají mu to najevo. Také mají dobrou paměť a jakmile se v člověku jednou zklamou, jen obtížně si u nich ten dotyčný zase získá důvěru. Z toho důvodu nejsou vhodní jako společníci pro děti, navíc mají silný zobák, který by mohli proti malým tyranům použít. Jinak jsou podle mě mimořádně vhodným druhem papouška na mazlení. Ani při chovu v páru se nemusíme bát, že by se nám ptáci odcizili, naopak – ti moji jsou toho živoucím důkazem.
Komentáře
Přehled komentářů
No čo ako sa majú? :) Stále sú na teba viazaný aj keď sú párik? Trochu som začal uvažovať o partnerovi pre moju Gini, ale bojím sa že ku mne už nebude mať taký cit a že pre ňu nebudem zaujímavý :( Vedela by si poradiť ako sa mám rozhodnúť? Môžeš mi napísať na mail metis5.mm@gmail.com alebo na skype, taký istý ako meno tu :)
Ďakujem
Párik
(BarbqSauceSVK, 14. 12. 2014 19:06)