Papoušek senegalský
(Poicephalus senegalus)
Anglicky : Senegal Parrot
Německy: Mohrenkopfpapagei
Výskyt:
Západní část Afriky
Rozlišujeme 3 poddruhy u těchto papoušků:
§ Papoušek senegalský žlutobřichý - Poicephalus senegalus senegalus
(Nominátní forma, je drobnější, světleji zbarvený, bříško má jasně žluté)
§ Papoušek senegalský oranžovobřichý – Poicephalus senegalus mesotypus
(Větší než předešlý poddruh, v ČR je nejběžněji chovaný, zbarvení je tmavší –
týká se zelené na křídlech, šedé na hlavě i žluto-oranžové na břiše. Barva břicha
velmi kolísá od téměř žluté až po tmavě oranžovou, téměř červenou. Ideální
barva by měla být oranžová, jak už název napovídá. Bohužel jednotlivé
poddruhy jsou hodně prokřížené mezi sebou a dělá potíže je rozpoznat.
Moji papoušci na fotkách jsou právě tohoto poddruhu.)
§ Papoušek senegalský červenobřichý – Poicephalus senegalus versteri
(Velmi vzácně chovaný, navíc je kvůli nedostatku chovných ptáků často křížen s
formou mesotypus. Ideálně by barva bříška měla být co nejtmavší, pokud
možno červená. Červená by měla zasahovat až pod křídla)
Rozlišení pohlaví:
Spolehlivě rozlišit pohlaví podle vzhledu není možné!!! Stoprocentní jistotu nám
může poskytnout pouze endoskopické vyšetření (provádí se u specializovaných
veterinářů – papoušek se uspí, do břicha se mu zavede sonda a zjistí se, jaké
pohlavní orgány papoušek má, jedná-li se o samce či o samici) nebo analýza DNA
(provádí se v Brně a Bratislavě, kontakty můžeme najít například v čas. Fauna
nebo Papoušci – zde postačí vytrhnout několik peříček nebo odebrat kapku krve a
zaslat na adresu laboratoře. Tam podle počtu a tvaru chromozomů určí pohlaví
papouška. Ani tato metoda však není úplně 100%, její úspěšnost je cca 80%).
Cena endoskopie i DNA je kolem 500Kč.
Podle vzhledu můžeme pohlaví pouze odhadovat, a to ještě jedině u
dospělých vybarvených jedinců.
Dospělý samec má velkou, hranatou hlavu a mohutný, hlavně u kořene tlustý
zobák. Oční duhovka je žlutá. Žluté až oranžové zbarvení břicha zasahuje až mezi
nohy, oblast kolem kloaky by samec měl mít čistě žlutou, bez zelených peříček.
Viz foto:
Dospělá samička má oproti samci drobnější hlavičku a zobák. Oční duhovka je
také žlutá. Oblast kolem kloaky by měla mít zelenou, popřípadě promíchaná zelená
a žlutá pera. Některé samičky mají v těchto místech jen několik málo zelených per,
což rozlišení pohlaví značně ztěžuje.
Hlava ještě není čistě šedá, ale objevují se zde různé odstíny zelené, hnědé a šedé.
Břicho
nebývá ještě vybarvené, je převážně zelené – proto u nich nemůžeme odhadovat
pohlaví podle zbarvení – i samečkové mívají ocas a okolí kloaky zelené.
Nejvýraznějším znakem mláďat je však tmavá oční duhovka. Teprve ve věku kolem
1 roku nbo i déle se duhovka zbarvuje do žluta jako u dospělých ptáků. U
velmi mladých mláďat je zobák světlý až růžový.
Hlasitost:
Hlasitost těchto papoušků je značná. Pokud se jim něco nelíbí, cítí se osamělí,
volají svého partnera nebo se prostě jen leknou, spustí hodně hlasitě. Na to pozor,
pokud chceme tohoto ptáka jako domácího mazlíčka. Pokud se mu nebudeme
dostatečně věnovat, papoušek se bude hlasitě ozývat.
Na jejich obranu je však nutné říct, že pokud se cítí spokojeně, mají dostatek
podnětů k zábavě a hraní a dostatek pozornosti, ať už lidské nebo ptačí, ozývají
se jen zřídka a celý den si vydrží hrát potichu. Rozhodně patří k těm tišším
druhům papoušků. Vůbec se to nedá srovnat s ohlušujícím řevem arů nebo
kakaduů.
Náročnost:
Tento druh papoušků patří k těm náročnějším. Není vhodný pro začátečníky.
Potřebují bohatou stravu, vytápěnou ubikaci, pevné pletivo a konstrukce voliér.
Docílit zahnízdění těchto ptáků také není jednoduché. Velmi důležité je mít štěstí
při sestavování chovného páru, aby si ptáci „padli do oka“.
Na druhou stranu, pokud již máme určité zkušenosti s chovem běžných druhů p
táků, a chceme si pořídit papoušky větší, dražší a náročnější, je „senegalec“
(jak se mu mezi chovateli říká) dobrou volbou. Při jeho chovu můžeme nasbírat
potřebné zkušenosti pro chov těch nejdražších a nejnáročnějších papoušků, jako j
sou velcí arové nebo kakaduové. Stručně řečeno – senegalec je klasickým velkým
papouškem, se vším, co k tomu patří. Je však tak rozšířený a technika jeho chovu
je již tak známá, že při troše zkušností a praxe s chovem ptáků nám ani chov
senegalců nebude dělat potíže.
I jako mazlíček je senegalec ideální. Ani jako mazlíček – podle mého názoru -
není vhodný pro naprosté začátečníky. Je však daleko vhodnější než arové,
amazoňané a kakaduové, kteří jsou hluční, destruktivní, mají velké nároky na
prostor i na pozornost svého pána, a také jsou patřičně drazí.
Senegalec je poměrně tichý, nezničí vše, na co přijde (i když je také třeba ho
hlídat!) a hlavně není tak náročný na lidskou pozornost jako jiní velcí papoušci.
Pokud se mu budeme věnovat několik hodin ráno a večer, a přes den bude mít
v kleci dostatek zábavy v podobě větví na okus a rozmanitých hraček, těch několik
hodin samoty přežije bez újmy na zdraví. Je velmi inteligentní, naučí se přiletět na
zavolání či jiné jednoduché povely, a svého pána miluje nadevše. Je však důležité,
aby se mu věnovalo co nejvíce lidí, jinak se stane, že se na svého pána uváže a
ostatní členy domácnosti bude nenávidět, klovat je a bolestivě a nevypočitatelně
na ně útočit!!
I zde však platí – pokud jsme pracovně hodně vytížení a celý den strávíme
v práci, jednotlivého papouška si nepořizujme, byť by to byla „obyčejná“ andulka
– vždy pouze v páru! Každý papoušek potřebuje hodně společnosti.
Snášenlivost:
U těchto papoušků nepřipadá společný chov s jinými druhy ptáků vůbec v
úvahu!! Vzhledem ke své velikosti a síle svého zobáky by jim mohli vážně ublížit
nebo je
zabít.
Ani chov v hejnu není možný. Pohromadě více kusů můžeme mít, pouze než
ptáci pohlavně dospějí, tedy asi do 2 – 3 let stáří. Pak je musíme oddělit, jinak se
samci
začnou napadat. Společný chov hejna mladých ptáků je však ideální způsob, jak
sestavit chovné páry. Každý pták si vybere partnera podle svého gusta. Pokud
dáme dohromady jednoho samce a sasmičku, není jisté, že se ptáci budou navzájem
sobě líbit a zahnízdí.
Klimatické podmínky:
Tito ptáci pochází z tropické Afriky a nejsou v Evropě chováni zdaleka tak
dlouho jako papoušci australští, kteří si na naše klima již víceméně zvykli.
Papoušci senegalští sice patří k těm otužilejším Afričanům, snesou krátkodobé
poklesy teplot k bodu mrazu, je však nutné jim ubikaci vytápět asi na 10 – 15
stupňů. Také proto, že v zimě většinou hnízdí.
Chovatelské zařízení:
Je zajímavé, že daleko lepších chovatelských výsledků se dosáhlo v menších
klecích než ve voliérách. Zřejmě to bude dáno výskytem papouška v tropických
pralesech, kde je teplo a není tam moc světla, také jsou to ptáci, kteří potřebují
spíše šplhat než létat – na rozdíl od austalských papoušků. Postačí jim proto klece
asi 1 x 1 x 1 m. Ideální samozřejmě je, pokud v těchto klecích přes zimu zahnízdí
a přes léto mohou odpočívat v rozměrných venkovních voliérách na čerstvém
vzduchu a slunečním světle. Zde dokonale opeří a vyniknou krásné barvy jejich
opeření.
Pletivo a materiál na voliéry:
Tito papoušci mají dost silné zobáky. Proto konstrukce voliér volíme raději
kovové. Pletivo o síle 2,5 mm jsou schopni v období toku rozštípat, proto volíme
ještě silnější – alespoň 3 mm.
Krmení:
semen – slunečnice, kardi, pohanka, oves, pšenice, proso, ořechy (burské, vlašské,
lískové, para, pekany, kokos,kešu… - pozor na pražené či dokonce solené
ořechy, v žádném případě nepodávat! – ořechy můžeme podávat jako pochoutku,
stačí je mírně naklepnout a nechat ptáky, aby obsah ze skořápky dobývali sami),
kukuřice, dýňová semena. Co se slunečnice týče, ve směsi by jí mělo být minimum
– cca 15 – 20%. Podáváme hlavně bílou, která má oproti černé slunečnici méně
tuku a dokonce obsahuje nějaké bílkoviny.
Ani na klíčené zrní nesmíme zapomenout – můžeme klíčit jak běžnou krmnou
směs, tak i různé luštěniny,
které jsou zdraví papoušků
mimořádně prospěšné –
fazole mungo, hrách, čočka
apod.
Jako zábava je oblíbené
senegalské proso v klasech,
papoušci si s ním hodně vyhrají.
Senegalci mají velmi rádi různé
druhy zeleniny a ovoce,
ochutnají téměř vše, co jim
nabídneme. Ovoce a zelenina
musí tvořit značnou část potravy
! Nabízíme například mrkev, papriku, rajče, jablko,čínské zelí, švestky, blumy,
broskve, třešně, hrušky, hroznové víno, pomeranč, mandarinku, banán, kivi,
bobuloviny – jahody, rybíz, angrešt, hloh, jeřabiny, můžeme zkusit i méně běžné
druhy jako je mango či ananas. Naprostou jedničkou u mých papoušků je
granátové jablko, kterého jsou schopni sníst neuvěřitělné množství a nikdy se
jim neomrzí. Pozor na avokádo, které je pro ptáky jedovaté!!! Můžeme nabídnout
i sušené ovoce, ptákům chutnají třeba datle či fíky – pozor, toto ovoce bývá
chemicky ošetřeno, proto ho před podáváním důkladně opláchneme nebo na 20
minut namočíme do vroucí vody.
Můžeme nabídnout i zelené krmivo – listy a květy pampelišky, ptačinec žabinec,
klasy travin, šťovíku, lebedy či pelyňku. Fantazii se meze nekladou. Musím říct,
že z mých dvou senegalců jeden zelené krmení miluje a druhý se ho ani nedotkne –
je to individuální.
Samozřejmostí jsou neustále čerstvé větve na okus – papoušci se jimi zabaví a
nenudí se. Nabízíme například větve z ovocných stromů, lípy, lísky, břízy, vrby,
dubu, buku, bezu, smrku, borovice. Pozor hlavně na akát a tis, které jsou jedovaté!
Ve stravě by neměly chybět ani bílkoviny – klasickou vaječnou míchanici ptáci
zpravidla nepřijímají, zato mají rádi kousky vařeného vejce, netučného a co
nejméně slaného sýra, tvarohu, popřípadě i kousky vařeného a libového drůbežího
masa nebo sušené rybičky.
Jako pochoutku dáváme občas piškoty, sušenky BE-BE či Knäckebrot.
Nepodáváme oplatky s náplní (je příliš tučná) či s čokoládou, která je pro
papoušky jedovatá.
Obecně v žádném případě nepodáváme lidskou stravu, jako je čokoláda,
sušenky, uzeniny, alkohol, soletky, chipsy či pražené ořechy!! Tato strava
ptákům výrazně zkracuje život a škodí jejich zdraví.
Stále k dispozici musí být grit a písek na trávení, vaječné skořápky, sépiová kost
a minerální blok.
Hnízdění:
Tito papoušci dospívají nejdříve ve 2 letech, to je však spíše vyjímka. Běžně
začínají hnízdit ve 3 – 4 letech stáří. Ukázalo se, že mláďata ručně dokrmená
dospívají rychleji a začínají hnízdit dříve. Na rozdíl od běžně chovaných papoušků,
kteří již přivykli našim ročním obdobím, papoušci senegalští hnízdí zpravidla v
zimních měsících - prosinci až lednu.
Jak už jsem zmínila výše, lepších výsledků dosáhneme v menších, cca metrových
klecí. Budka může být svislá nebo ležatá, prkená či kmenová, o rozměrech asi 20 x
20 x 40 cm, s vletovým otvorem asi 8 cm. Pokud ji zavěsíme zvenku klece,
abychom uvnitř ušetřili místo, je nutné budku obalit pletivem, aby se papoušci
případně neprokousali. Opatrnosti není nikdy dost.
Samec v toku se nedá přehlédnout – čepýří peří, roztahuje křídla, předvádí se
před samičkou, s roztaženými křídly se houpe ze strany na stranu – jakoby
„tancuje“, snaží se samici krmit, navštěvuje budky.
Samička snáší 2 – 5 vajec, pokud jde o mladou samici, je vajíček méně a naopak.
Zahřívá je sama po dobu cca 21 – 25 dní, samec ji nestřídá, pouze ji v budce krmí.
Samec je v té době velmi agresivní a může napadat i svého chovatele.
Mláďata v budce zůstávají asi 12 týdnů, po vylétnutí je samec ještě
další 3 – 4 měsíce dokrmuje.
Mladé kroužkujeme zhruba ve třech týdnech stáří kroužky o průměru 7,5 mm.
Někdy může dojít ke komplikacím – rodiče mladé kvůli lesklým kroužkům
napadnou, zvláště pokud sami nejsou kroužkovaní. Může se to stát hlavně u ptáků
z odchytu. Proto je dobré kroužky nabarvit například lihovým fixem, aby nebyly
tak nápadné a pokud si nejsme jisti reakcí rodičů, raději mladé nekroužkujeme
vůbec.
Mnoho chovatelů mladé odebírá k ručnímu dokrmení – mláďata jsou díky tomu
ochočená, zvyklá na člověka, jsou ideální jako mazlíci a také jsou lépe prodejní.
Pokud rodičů mladé odebereme, vyprovokujeme je tím k dalšímu hnízdění.
Výsledkem je větší počet odchovů. Pokud je chceme uměle dokrmovat,
vhodný
věk k odběru od rodičů je přibližně ve třech týdnech. Někdy je to nutné i
kvůli nespolehlivosti rodičů, kteří mladé přestanou krmit.
Mladé po osamostatnění z klece či voliéry raději odchytíme,
aby jim starý samec neublížil.
Denní činnost:
Tito ptáci jsou velmi klidní. Nejvíce aktivní jsou ráno. Tehdy mají velkou potřebu
létat, zvláště mladí jedinci. Jejich potřeba je tak veliká, že pokud mají možnost,
nejdříve se proletí a teprve pak se jdou nakrmit. Proto bychom je měli ráno
vypustit před odchodem do práce či do školy. Přes den zpravidla tiše sedí nebo
si hrají s hračkami nebo větvemi a čekají na odpoledne, až je páníček vypustí
z klece a bude se jim věnovat.
Koupou se údajně rádi. Moji dva senegalci však vodě příliš neholdují
– samec se nekoupe téměř vůbec a samička nanejvýš jednou do týdne.
Mutace:
Mutace u tohoto druhu neexistují. Občas se objeví jedinci strakatí nebo žlutí,
zatím se však nepodařilo je rozmnožit. Nejspíše jde pouze o modifikaci.
Věk:
Tito papoušci se průměrně dožívají asi 20 let. Slyšela jsem však o samičce,
která ještě ve 36 letech hnízdila a odchovávala mladé. Zřejmě se tedy mohou
dožívat ještě daleko vyššího věku.
Cena:
Cena těchto ptáků se liší u jednotlivých poddruhů. Záleží také na tom, jde-li o
mláďata odchovaná pod rodiči, ručně dokrmená nebo o starší kusy vhodné do
chovu a tedy dražší. Ještě před několika lety, kdy byly povolené dovozy z Afriky,
se cena těchto ptáků pohybovala kolem 1 000Kč za kus. Dnes se nám to zdá
téměř neuvěřitelné. Dnešní ceny se pohubují zhruba takto:
Papoušek senegalský žlutobřichý (senegalus) - cca 4 000Kč
Papoušek senegalský oranžovobřichý (mesotypus) – cca 5 000Kč
Papoušek senegalský řervenobřichý (versteri) – cca 10 000Kč
Ručně dokrmené mládě – 4 500 – 5 500Kč
Mládě odchované pod rodiči – cca 3 000Kč
Starší chovný kus – cca 5 000Kč
Zdravotní problémy:
Tito papoušci, pokud se o ně správně staráme, jsou velmi odolní a nejsou
náchylní k nějaké konkrétní chorobě.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den.
V žádné knížce,ani nikde jinde se nepíše,co dělat,když samička snese neoplodněná vajíčka a jak se v tomto případě zachovat.Samička je stará cca 3 roky,samec 5,mají se k sobě,krmí se,snášela ted poprvé.
Děkuji za vaši odpověd.
S pozdravem Macková
hnízdění
(monikamackova@tiscali.cz, 11. 3. 2008 13:15)